Den otevřených dveří - 8.11. 2008 - REPORTÁŽ

Názory čtenárů

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ – 8.11. 2008

Napsal: Luboš Tůma
Foto: autor

V sobotu 8.11. 2008 proběhl v automobilce Avia Ashok Leyland, s.r.o. mezi devátou ranní a pátou odpolední den otevřených dveří (dále jen DOD). Já osobně jsem se účastnil mezi desátou a dvanáctou polední, takže jsem všechno nestihl, a tudíž podávám zprávu jen z doby mé návštěvy.

I přes nepříznivé deštivé počasí, které celou sobotu probíhalo, se na této akci sešlo více lidí, než jsem čekal. Snad to bylo i proto, že déšť nebyl až tak nepříjemný a na listopadové dny bylo relativně teplo, nebo´t teplota se pohybovala již od rána kolem 7 °C a ani větrno neznepříjemňovalo již dost nevítaný déšť.

Hned při příchodu jsem byl příjemně překvapen u jižního vjezdu továrny nejen hezkými hosteskami, ale i tím, že krom pozdravu jsem se ničeho nedomáhal a hned mi v ruce přistálo několik poukazů na něco k snědku a pití, sice jsem měl před směnou, takže piva jsem nevyužil, ale teplý nápoj v podobě kávy nebo čaje byl mnohem příhodnější. Jen mi bylo divné, že už při mém relativně brzkém odchodu některé zásoby zmizely. Až u brány na cestě zpět jsem si všimnul, že vouchers bylo jen pro prvních 1500 návštěvníků. No nic, stane se. Jenže ani pozorné oko jsem nemusel mít, aby mi neuniknul obří raut pro VIP návštěvníky v přízemí administrativní budovy, kde lidí bylo poskromnu a jídla přehršle – a ne ledajakého.

Ještě než jsem vstoupil do samotného prostoru výstavy, zaujala mě zajímavá barikáda bývalé hlavní silnice mezi Čakovicemi a Letňany, která spojuje severní a jižní bránu areálu Avia, v podobě dvou vozů Avia, neboť jsem čekal, že bude možnost podívat se i do nepoužívaných částí továrny – bohužel nebyla. Takže jsem radši zamířil do omezeného prostoru tzv. “nové“ budovy (tedy před administrativní budovou a montážní linkou).

Areál a barikády v podobě nových modelů řady D na cestě vedoucí od jižní k severní bráně a bývalé hlavní silnici spojující Čakovice a staré Letňany, kudy až do roku 1965 jezdily i trolejbusy.

VÝSTAVA VOZIDEL

Už při prezentaci akce z pozvánky uveřejněnou na oficiálních stránkách jsem se bál, že více než o cokoliv půjde o program pro děti a bál jsem se, že DOD bude probíhat formou, jako na našich velice podprůměrných motoristických veletrzích, kde vystaví 5 aut a do žádného nikoho nepustí, dokud nezamávám zálohou alespoň na dva vozy. Proto jsem se radši obrnil a nečekal zázraky, abych nebyl zklamán.

Zklamán jsem nebyl, ale rovněž ani překvapen. Viděno bylo sice kvantum vozů – celkem přes 30, z nichž ale dvě třetiny byly podvozky připravené pro dodatečnou montáž nástavby – pouze přesunuté nově vyrobené vozy z odstavné plochy, která byla uvolněná pro akce v rámci DOD. Vozy tak zabraly místo na silnici před administrativní budovou. Takže co se týče skuteční expozice, zde se našlo přes deset vozidel – sice různých nástaveb, ale nikde vidu ani slechu žádného prodejce. Pravda, bylo opravdu hnusně, takže za to snad mohlo zejména počasí. Mezi vystavovanými vozidly byla i nástavba – jakási pojízdná prodejna právě na podobné akce jako jsou veletrhy a jiné. Ovšem život kolem ní byl tak rušný (ironicky řečeno), že i zde jsem váhal, nejedná.li se spíše o vystavený kus nějaké individuální nástavby. Ale více snad ve fotografiích zde, kde jsou i popisky - http://www.avia-club.com/events_join.php?id=1&tab=event_images

Co mě ovšem mrzelo, že už ani na akcích jako je DOD nejsou k dispozici různé hmotné materiály jako prospekty a jiné. Kdyby alespoň bylo něco sehnatelné na internetu, ale to není ono – co si budeme povídat… Mezi suvenýry na památku se tak daly počítat snad jen balónky pro děti plněné heliem a pro dospělé deštníky s logem Avia.

Řada vozidel pod firemní reklamou na budově montážní linky.

BOHATÝ PROGRAM

Ostatního programu bylo mnoho, v “podloubí“ administrativní budovy se nacházely stánky s občerstvením a asi nepřekvapí, že největší fronta byla nejdřív u piva a až pak u guláše. Děti i v dešti dokázali poskakovat před jevištěm, kde vystupovali po celý den různá hudební seskupení. Kromě toho měli možnost soutěžit v různých disciplínách, rozdělených věkově a i možnost jezdit na elektrických autíčkách atd.

Nejen pro ty větší tu bylo například vystoupení na terénní čtyřkolce a enduru. Podmínky pro vystupujícího kaskadéra – Mirka Lisého – byly obzvláště obtížné, díky improvizovanému místu pro vystoupení v “podloubí“ administrativní budovy (díky dešti a mokré vozovce). Kromě toho i zde se brzy začalo mokřit, takže vše bylo nakonec ještě zajímavé. I přes několik neúspěšných pokusů za výrazného povzbuzování diváků, vše plánované nakonec dokázal.

Vystoupení a prezentace speciálního vozidla pro truck-trial jsem bohužel už nestihnul, pohotovost mé ruky při příjezdu však udělala své a špionážní fotky nakonec nebyly nutné, neboť sám po složení z přepravníku se přijel ukázat a připravit k exhibici. Kromě toho bylo v plánu na odpolední program ještě několik akcí i pro dospělé, ty jsou uvedené rovněž v galerii DOD na Avia Clubu v odkazu výše. O těch se ale nezmiňuji, nebo´t jsem nebyl jejich svědkem.

Exhibice enduro aneb adrenalinová jízda kaskadéra a závodníka Mirka Lisého.

VÝROBNÍ LINKA

Asi nejzajímavějším programem, a mnou i posledním navštíveným, byla prohlídka výrobní, lépe řečeno montážní, linky. Probíhala mezi 11 a 13 hodinou a poté ještě mezi 15 a 16 hodinou, oficiálně po dvaceti minutách a dvacetičlenných skupinách, ale to časem přestávalo platit. K chaosu však nedocházelo, jen zadní část početně se zvětšujících skupin měla problém uslyšet výklad, který byl tedy alespoň v mém případě takřka neslyšitelný. Ačkoliv jsem se původně bál, dostalo se na všechny zájemce o prohlídku. Naší skupinu prvně prováděl vedoucí výroby a jak sám řekl „dalo by se říct, že máte takovou protekční prohlídku, protože zastupuji tady pány kolegy“, ale zároveň dodal, že to možná bude i na škodu, nebo´t nám nepoví to, co právě oni - technicky zasvěcenější.

Ať tak či onak, rozhodně, v našem i předchozích “zasvěcenějších“ případech prohlídka trvala zhruba stejně dlouho – něco kolem čtvrthodinky. Postřehl jsem, že pan vedoucí rovněž půlku skupiny poznal – a to když ne v podobě zákazníků, tak bývalých či současných Aviáků, kteří si buď notovali, jiní nostalgicky vzpomínali a jiný se slzami v očích konstatovali, jak to vypadalo a kam to dospělo.

Spíš něž nějaké technické záležitosti, byly řečeny některé základní statistické údaje a čísla – pro pořádek některá uvádím. Padlo například, že v současnosti je ve výrobním programu zaměstnáno cca 130 lidí, z nichž 60 ve směnovém provozu v lakovně, pro letošek se vyrobí 500-600 vozidel (tedy denní produkce zhruba 3 vozy) a pro příští rok se plánuje nárůst na 1600 ks, z nichž 600 má tvořit novinka ve výrobním programu – autobus na bázi řady D. Ale nenechme se zmást, vzpomeňme, jak optimistická čísla byla uváděná pro letošek a kolikrát byla měněna směrem dolů.

Proč jsem vlastně přejmenoval výrobní linku na montážní je velice jednoduché – každý si jistě všiml, že v současnosti je z původního areálu, odkud v dobách největšího rozkvětu vyjíždělo přes 15 000 vozidel ročně a většina dílů si továrna vyráběla sama, v provozu tak pětina a zbytek více a více chátrá. Dnešní produkce, dosahující sotva 5% podílu produkce před dvaceti lety, je kromě toho zcela závislá na jiných dodavatelích, neboť v Letňanech se už několik let nevyrábí ani nejpřeživší komponenty – motory. Jak bylo řečeno, nápravy a rám pochází ze všech koutů ČR, moderní motor dnes dodává světoznámý výrobce Cummins a ani budka vozu není výtvorem továrny, ta jí jen kompletuje z dodaných a hotových dílů. Kromě toho bylo řečeno, že výroba rámů by se měla přestěhovat do Indie, odkud se v rozloženém stavu bude posílat do ČR, kde bude probíhat jeho kompletace a montáž. Ušetřit by se mělo 30% na výrobě rámů v porovnání se stavem dnes.

Na závěr byl v rámci prohlídky výrobní linky představen prototyp autobusu na bázi řady D, který by měl být v sériové produkci od roku 2009. Bohužel, byl bez karoserie, kterou jak jinak bude dodávat externí dodavatel. Spíše mě udivilo, že i přes to, že takřka rok je v nabídce Avie vzduchové pérování, podvozek autobusu byl vybaven klasickými listovými péry. Uvidíme, s čím nás na přes rok překvapí.

Funkční prototyp autobusu Avia na základu řady D, zatím bez karoserie, který bude od roku 2009 v sériové produkci.

ZÁVĚREM

Jak jsem řekl, neudělal jsem si o akci už předem velké mínění a nic moc jsem neočekával. Výsledek byl zkrátka takový, jak jsem si představoval – nijak valný, ovšem pár drobností mě překvapilo, takže skutečně říct, že jsem byl zklamán, to říct nemůžu. Rozdíl byl rozhodně v tom, že navštívený objekt mám po cestě do práce, a jelikož jsem do práce zrovna jel, tak jsem si jen zpestřil cestu. Rozhodně bych uvítal (a nebýt v tomto ohledu takový pesimista tak hlavně očekával), zejména po prezentaci na oficiálních stránkách, mnohem mnohem více. Trmácet se kvůli takové akci v takovém počasí od někudy vzdáleněji jak 30 km vzdušnou čarou, byl bych už asi více než rozhořčen. Ale to se může lišit názor od názoru. Já osobně těch dvou hodin strávených v deštivém sobotním poledni v Avii nelituji.

Pohled na "novou" budovu z prostoru jižní brány, kde se nachází dodnes snad poslední používané místo z bývalého obrovského areálu letňanské automobilky - montážní linka, lakovna a administrativní budova.

Areál Avia Letňany na mapě i leteckém pohledu z roku 2007. Žlutě označené jsou přibližně hranice velké továrny, červeně pak hranice, kde dnes probíhá montáž nových vozidel. Zbytek je bu´d nepoužívaný nebo pronajímán.

Foto galerie

Diskuze o tomto článku

Hledání

Témata

Příspěvků

Autor

Shlédnutí

Poslední příspěvek

Články